Andalucia Bike Race

Varování: jsem dysgrafik a dyslektik. Na základce jsem nedostal z diktátu jinou známku než 5. A několik let na kole tomu jistě neprospělo! Kdo je slabší povahy, tak hned teď pryč! Píšu hůř než jezdím, tak prosím případné čtenáře o něco víc než malé přimhouření očka!

 

První start za DMT Racing team . Šesti denní etapoví závod situován v okolí Cordoby a Linares. Nevěděl jsem, do čeho jdu a na co se mám připravit. Začal jsem tedy zjišťoval informace u Kristiana Hynka, který několikrát ABR vyhrál celkově! „Na první závod je ABR dost náročná. Poměrně technická s dlouhými kopci. Etapy nejsou ale super dlouhé. Náročný to udělá hlavně Tiago s Albanem“

Ta slova mě probudila ze zimního spánku. Odložil jsem lyže do sklepa a začal makat na kole. První kilometry jsem najel společně s novým parťákem Davide Malacarne. Kilometry s Davidem byli jak proplesknutí. „Jirko ty vole, začni makat!“ Davide jezdil několik let ProTour, poslední roky za tým Astana. Deset dní v Itálii nebylo vůbec jednoduchých a já každý den padal do postele jak Němci do krytu. Po návratu domů jsem ještě přitlačit v trénincích a užíval si zimní Salzburg v sedle, nehledě na počasí.

reinerphoto

reinerphoto

Stage 1 / 31km – 1118m
Časovka kde každý startoval s 20s rozestupem. Po pár kilometrech dojíždím Albana Lakatu, to mě namotivovalo takovým způsobem, že jediné kde jsem se hlídal, bylo stoupání. Opatrně podle tepů, hlavně to nepřestřelit. Na rovině a v technice však fullgass abych věděl, co si můžu dovolit k sobě a kolu. Dolítám do cíle a Andrea Marconi na mě řve. „Jiri, best time, best time. Good job man“ Nechává mě to klidným a říkám si, že jsem nejel zas tak rychle, abych byl vpředu. To jsem se však pletl a já jel sakra rychle. Tak že jsem měl čtvrtý nejrychlejší čas za Tiago Ferreira a dvojicí Samuele Porro, Aleksei Medvedev. Ti jsou ze společného týmu a po startu se sjeli a tak trochu spolupracovali. Radost mi zkazil jen pátý muž celkového pořadí! Tím byl Matouš Ulman. Prestiž musí být!

reinerphoto

Stage 2 / 80km – 1800m
Na etapových závodech můj nejhorší den. Nemůžu roztočit nohy a jen přežívám.

reinerphoto

reinerphoto

Stage 3 / 79km – 2000m
Sakra, jede se zase strašně rychle. První stoupání a jen tak tak zůstávám v první skupině. V singlu orážím a jedu na čelo pelotonu za Tigem Ferreirou. Tiago je v tu chvíli na celkové druhé pozici za Alekseiem. Beru za to a odjíždím ze skupiny. V háku jen Tiago a Aleksei. V jednom ze sjezdu jsem to ale přehnal a píchl. Dojíždím s velkou ztrátou.
Tiago se obléká do dresu pro vedoucího. Aleksei zabloudil, stále však pokračuje v závodu.

reinerphoto

Stage 4 / 70km – 1800m
Na 7km Tiago staví za brodem!!
„Tiago! Do you have flat tire? Which one?“
„Both“
„What?“
Já mu říkal u večeře, ať si nedává ten dort, že ho možná budu tlačit druhý den. Jen jsme se tomu zasmáli a ono to dopadne takhle. Výměna jak u formule a já tam zůstávám. Někdo mi řekl, že jsem charakter. Hm, sakra ale pěkně nasranej charakter!  Tiago ztrácí dres pro vedoucího. Nestačil na trojici jezdců z týmu Trek Selle San Marco. Samuele Porro, Aleksei Medvedev a Fabian Rebensteiner.

reinerphoto

Stage 5 / 103km – 1900m
Plánuju si, jak nastoupím v závěru a ovládnu tak předposlední den závodu. Zhruba na 50km slyším syčení jak když bych do zadního kola namotal kobru. Kéž by! Zase jsem píchnul! Stojím v lese a nemám daleko k osobnímu rekordu v hodu kolem do dálky. Pavel Boudný a Dominik Buksa mě zachraňují, když mi hází duši s nářadím.  Při dojezdu mě potěšila alespoň zprava že Tiago je opět ve žlutém, teda na Andalucii zeleném pro vedoucího!
Vře to ve mně, po královské etapě jdu večer ještě na kolo, abych se uklidnil a vytočil nohy na poslední den.

reinerphoto

Satge 6 / 49km – 970m
Jsem nervózní. Vím, že na to mám! Jen to prodat. Nejdůležitější je však udržet vedení Tiaga a zahájit skvěle sezonu pro tým. Od startu jsem na čele a jedu takový šrot, aby nikdo nemohl ujet. Platilo to na každého s výjimkou Medvedeva. Ten se zved a odjel jako by nic. Deset kilometrů před cílem jsem dostal od Tiaga zelenou že můžu odjet. Rozesmálo mě to. V tu chvíli jsem byl úplně na dně se silami. Odtáhnul jsem víc jak půl závodu a jako co teď asi mám dělat s nohama jak beton!? Pak jsem si připomenul, jak to bylo v předchozích dnech. Založil jsem a pokusil se o něco jako nástup. Nechápu jak, ale pět kilometrů před cílem zůstáváme ve dvojici s Bart de Vocht. Spolupracujeme a já cítím jak mě adrenalin a hromada kofeinu samozřejmě žene vpřed. Za námi to zkouší David Valero který má v zádech blížící se balík! Dojíždíme na cílovou rovinku, opět se zvedám a špurtuji. Dojíždím jako druhý v závěrečné etapě na Andalucia Bike Race. Konečně sakra!

reinerphoto

Děkuji reinerphoto!!