Salzkammergut trophy

Den před závodem koukám do mapy a ukazuji své skoro ženě, kde potřebuji podat bidon a něco malého k jídlu. Vyhrožuju jí, že když se mineme, nemusí mě už nikdy vidět. Směje se a uklidňuje mě. Já přitom vím, že mapa je pro ní něco nepochopitelného, jako pro mě slovník angličtiny.
USN je v bidonech, tyčky zabalený, kolo v autě a já za volantem do Bad Goisern. Vyrážím a chytám kolonu aut, která určitě nejede podle Rakouských předpisů a tak předzávodní nervozitu přebíjí adrenalin z cesty. Nahnaný čas z cesty, ale ztrácím při hledání volného místa na zaparkování. Pět tisíc startujících se musí někde projevit. Spěchám na start a hned cestou potkávám Christopha Soukupa. Prý, že mě tu rád vidí. No nevím no, jestli mu mám věřit. :)
Od startu se jede velmi slušně. Na prvním kopci Raschberg jsme už pouze ve čtyřech, druhý brdek Hutteneckalm sprintujeme. Držím se zuby nehty a lapám po dechu. Přichází sjezd a já ožívám. Klukům vracím úder a z kopce letím jak v autě na start. Pod kopcem jsme pouze ve třech. Mathias Leisling a Mayer Michael. Škrtám si Christopha Soukupa ze skupiny. Trochu si orážím a dopíjím v pekelném horku bidony a jím co najdu v kapsách. Chuť snickers mi ale znechutil Soukup, když náš opět dojel a já si ho opět musel připsat na svého imaginárního seznamu kandidátů na výhru.

Sportograf.com

Sportograf.com

Přijíždíme do Obertraunu na občerstvovačku. Vyhazuji bidony a hledám svou skoro ženu. Ta bohužel nikde. Hořkost v ústech nemohu ani polknout, jak mám vyschlo v krku. Za občerstvovačkou prosím Mathiase, aby mi dal aspoň trochu napít. Nejtěžší úsek na trati se blížil. Na Salzberg ztrácíme Mathiase a já mu skoro ani nepoděkoval za napití. Salzberg je šílená stojka, kde jsme dojeli závodníky z kratší tratě závodu. Had závoďáků před námi, já sotva lapám po dechu a za mnou se ozval Christoph Soukup „a do prdele“. Rakušan jezdící jeden čas za České barvy se nezapřel. Úplně mě tím rozbil a já se málem počural smíchy. U vrcholu Salzberg mě vyhecoval Radek Patrák z Malevil Cupu k zrychlení. Do nejtěžšího kopce Rossalm najíždíme už pouze ve dvou se Soukupem. Projíždím druhou domluvenou občerstvovačkou, zase na sucho. Pořadatelé mě zachraňují a dávají mi bidon. Šluknu ho jak nic. Celý kopec Rossalm si nastupujeme, jsme na tom úplně stejně a nemůžeme jeden druhého urvat. U Gosausee dostávám konečně svůj bidon. Sandruš se poprala s mapou a konečně mě našla. Jdu před Christopha a jedu slušné tempo v singlu. Bohužel ve sjezdu nestíhám odbočit do ostré pravé. Vracím se zpět, chytám pár metrů před posledním kopcem. Christoph nečeká a nastupuje mi. Zkouším si nastoupit taky, ale už nemám z čeho brát. Chvilku ho ještě vidím, ale nejde zrychlit. Škoda mého zaváhání.

Salzkammergut trophy

Do cíle přijíždím už sám a vychutnávám si úžasnou atmosféru závodu. Spousta lidí po trati mi fandilo a já za tom moc děkuji!! Konečně to prosolené oblečení k něčemu bylo! Solná trofej je doma.

Ahoj Ňůmi